Jak vznikaly Osudy válkou změněné…

​

Když jsem v roce 2017 poprvé držela v rukou svazek povídkové sbírky Osudy válkou změněné, měla jsem pocit, že je to něco, co vlastně ani není mé, jen vypůjčené od jiného autora.

​

Nikdy jsem si totiž nepomyslela, že budu psát beletrii, natož že vyjde v tištěné, knižní podobě a rozeběhne se do světa.

Nic se samozřejmě nestane jen tak, samo od sebe a než jsem měla příležitost poprvé prolistovat stránkami této útlé knížečky, uplynulo v řekách i potocích mnoho vody.

​

Ten úplný začátek, ta první kapka, která ve mně spustila představy o časech dávno minulých, dopadla na mé rameno jednoho letního dne, při zahradní rodinné oslavě.

​

Tehdy jsem seděla v ratanovém křesílku na venkovní terase rodinného domku, upíjela dětské šampaňské a otráveně uždibovala polevu z čokoládového dortu. Nijak zvlášť jsem se nebavila, ba co víc – k smrti jsem se nudila. Na oslavu jsem tenkrát jela jen díky úpěnlivé prosbě mé maminky, která byla pozvána a na rozdíl ode mě chtěla oslavovat. A tak jsem zatnula zuby, jak jen dospívající dcery umí a nepříliš ochotně nastartovala starou škodovku, kterou jsem zdědila po dědečkovi.

​

Když jsme konečně dojely na místo oné kýžené zábavy, snažila jsem se nikde nevyčnívat, poslušně jsem se ujala nabízeného dortu a jako řidič se chopila nealko nápoje. Otráveně jsem se rozhlížela po okolí, pozorovala smějící se oslavující a doufala, že jejich veselí skončí tak rychle, jako začalo a já se konečně zvednu z křesílka a co nejrychleji odtud zmizím.

 

V okamžiku, kdy nuda a otrávenost gradovala na nejvyšší možné maximum, přitočila se ke mně neznámá cizí paní opírající se o francouzskou hůl a ze slušnosti se mě zeptala, zda je křeslo vedle toho mého volné. Co jsem jí měla odpovědět? Jistěže bylo, a tak jsem jen přikývla a pomyslela si, že teď se ještě budu muset otravovat s cizí babou.

​

Paní si přisedla, způsobně položila hůl za křesílko a šibalsky na mě zamrkala.

​

„Taky se tak příšerně nudíte?“ Zeptala se přímočaře a já se na ni musela usmát.

„Strašně…“ Odpověděla jsem a obě dvě jsme se rozesmály…

„To víte, já když byla mladá, tak byly oslavy úplně jiné… šampaňské teklo proudem, hudba hrála a my všichni jsme tančili. Ale potom začala válka a všemu byl konec….“

​

Při svých posledních slovech ta cizí žena posmutněla, a když viděla, že ji poslouchám, vyprávěla mi, co všechno jako mladá dívka zažila. A já se nestačila divit…

Z vyprávění mne vytrhla až ona zmíněná kapka deště, která dopadla na mé rameno a po ní zase další a další. Spustil se prudký liják, který nás všechny vehnal do obývacího pokoje domu a kde se ode mne ta zvláštní neznámá žena odpojila.

​

Všichni jsme se překotně jeden přes druhého loučili s našimi hostiteli a více či méně upřímně si slibovali, že příští rok se tu zase všichni sejdeme.

V tom spěchu a hromadném odjíždění za prudkého deště domů, jsem se ani nestihla s tou zvláštní dámou v nejlepších letech rozloučit, ani doposlechnut ten její krásně spletitý životní příběh, kterým mne provázela.

Ovšem nezapomněla jsem na něj. Po mnoha letech jsem se k němu vrátila a konečně mu vdechla život na stránkách jedné z knih.

​

Byl to jeden z těch dojemných životních osudů, které se ke mně postupem let donesly i od jiných pamětníků, a které se staly součástí obou povídkových sbírek Osudy válkou změněné a Osudy válkou změněné II.

​

Psaní těchto dvou sbírek byl můj první pokus zachytit tu křehkou krásu lidského bytí, a odhodlat se k jejich napsání nebylo nijak jednoduché.

Předcházelo mu mnoho let nicnedělání, výmluv a životních kotrmelců, díky nimž jsem nakonec skočila do literárního světa rovnou po hlavě a doopravdy začala psát. A tak, když dnes beru po několika letech povídkovou knížku do dlaní, se nostalgicky usmívám nad některými spisovatelskými nedostatky, které jsem dříve pro svůj zápal a nadšení nemohla vidět.

Ale i tak mohu s jistotou říct, že jsem na povídky hrdá, a že jsou pro mne obě dvě knížky tím nejmilejším, co jsem kdy napsala...

​

Rádi by jste věděli, která z povídek patří té staré dámě z deštivé letní oslavy? To vám přátelé moji, nemohu prozradit… 😊