Jak vznikaly Osudy válkou změněné…

Když jsem v roce 2017 poprvé držela v rukou svazek povídkové sbírky Osudy válkou změněné, měla jsem pocit, že je to něco, co vlastně ani není mé, jen vypůjčené od jiného autora.

Nikdy jsem si totiž nepomyslela, že budu psát beletrii, natož že vyjde v tištěné, knižní podobě a rozeběhne se do světa.

Nic se samozřejmě nestane jen tak, samo od sebe a než jsem měla příležitost poprvé prolistovat stránkami této útlé knížečky, uplynulo v řekách i potocích mnoho vody.

Ten úplný začátek, ta první kapka, která ve mně spustila představy o časech dávno minulých, dopadla na mé rameno jednoho letního dne, při zahradní rodinné oslavě.

Tehdy jsem seděla v ratanovém křesílku na venkovní terase rodinného domku, upíjela dětské šampaňské a otráveně uždibovala polevu z čokoládového dortu. Nijak zvlášť jsem se nebavila, ba co víc – k smrti jsem se nudila. Na oslavu jsem tenkrát jela jen díky úpěnlivé prosbě mé maminky, která byla pozvána a na rozdíl ode mě chtěla oslavovat. A tak jsem zatnula zuby, jak jen dospívající dcery umí a nepříliš ochotně nastartovala starou škodovku, kterou jsem zdědila po dědečkovi.

Když jsme konečně dojely na místo oné kýžené zábavy, snažila jsem se nikde nevyčnívat, poslušně jsem se ujala nabízeného dortu a jako řidič se chopila nealko nápoje. Otráveně jsem se rozhlížela po okolí, pozorovala smějící se oslavující a doufala, že jejich veselí skončí tak rychle, jako začalo a já se konečně zvednu z křesílka a co nejrychleji odtud zmizím.

 

V okamžiku, kdy nuda a otrávenost gradovala na nejvyšší možné maximum, přitočila se ke mně neznámá cizí paní opírající se o francouzskou hůl a ze slušnosti se mě zeptala, zda je křeslo vedle toho mého volné. Co jsem jí měla odpovědět? Jistěže bylo, a tak jsem jen přikývla a pomyslela si, že teď se ještě budu muset otravovat s cizí babou.

Paní si přisedla, způsobně položila hůl za křesílko a šibalsky na mě zamrkala.

„Taky se tak příšerně nudíte?“ Zeptala se přímočaře a já se na ni musela usmát.

„Strašně…“ Odpověděla jsem a obě dvě jsme se rozesmály…

„To víte, já když byla mladá, tak byly oslavy úplně jiné… šampaňské teklo proudem, hudba hrála a my všichni jsme tančili. Ale potom začala válka a všemu byl konec….“

Při svých posledních slovech ta cizí žena posmutněla, a když viděla, že ji poslouchám, vyprávěla mi, co všechno jako mladá dívka zažila. A já se nestačila divit…

Z vyprávění mne vytrhla až ona zmíněná kapka deště, která dopadla na mé rameno a po ní zase další a další. Spustil se prudký liják, který nás všechny vehnal do obývacího pokoje domu a kde se ode mne ta zvláštní neznámá žena odpojila.

Všichni jsme se překotně jeden přes druhého loučili s našimi hostiteli a více či méně upřímně si slibovali, že příští rok se tu zase všichni sejdeme.

V tom spěchu a hromadném odjíždění za prudkého deště domů, jsem se ani nestihla s tou zvláštní dámou v nejlepších letech rozloučit, ani doposlechnut ten její krásně spletitý životní příběh, kterým mne provázela.

Ovšem nezapomněla jsem na něj. Po mnoha letech jsem se k němu vrátila a konečně mu vdechla život na stránkách jedné z knih.

Byl to jeden z těch dojemných životních osudů, které se ke mně postupem let donesly i od jiných pamětníků, a které se staly součástí obou povídkových sbírek Osudy válkou změněné a Osudy válkou změněné II.

Psaní těchto dvou sbírek byl můj první pokus zachytit tu křehkou krásu lidského bytí, a odhodlat se k jejich napsání nebylo nijak jednoduché.

Předcházelo mu mnoho let nicnedělání, výmluv a životních kotrmelců, díky nimž jsem nakonec skočila do literárního světa rovnou po hlavě a doopravdy začala psát. A tak, když dnes beru po několika letech povídkovou knížku do dlaní, se nostalgicky usmívám nad některými spisovatelskými nedostatky, které jsem dříve pro svůj zápal a nadšení nemohla vidět.

Ale i tak mohu s jistotou říct, že jsem na povídky hrdá, a že jsou pro mne obě dvě knížky tím nejmilejším, co jsem kdy napsala...

Rádi by jste věděli, která z povídek patří té staré dámě z deštivé letní oslavy? To vám přátelé moji, nemohu prozradit… 😊

Před necelými třemi týdny se mi dostala do rukou čerstvě vydaná e-kniha Osudy válkou změněné od autorky Jitky Závodné. Přestože bývám vůči dílům z posledních let spíše skeptická (vzhledem ke stále častějším vulgárním projevům v kultuře), v případě této knížky tomu bylo zcela jinak. Už samotný název mne zaujal natolik, že jsem se nechala zlákat k tomu, abych obsah tohoto literárního díla prozkoumala podrobněji. A musím říci, že nelituji.
Války mění nejen běh dějin a uspořádání států, ale promítají se i do osudů obyčejných „malých“ lidí. Berou jim jistoty, bezpečí, materiální zázemí, ale i životy – vlastní nebo jejich blízkých. Knihy povídek OSUDY VÁLKOU ZMĚNĚNÉ se zaměřují právě na tyto příběhy, konkrétně na to, jak se do života obyčejných lidí promítla druhá světová válka...
 
E-book zdarma
Chcete se začíst do ukázky textů z knihy? Vyplňtě váš e-mail, odešlete a e-book zdarma je váš...

FOLLOW ME

  • Facebook Social Icon

© 2020 by Jitka Závodná

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now