Svět, který kdysi dávno patřil jen jí….

Už v úvodu knihy Svět, co byl mým jsem zmínila krátké setkání se ženou, která byla na první pohled naprosto stejná jako mnohé další ženy ze vsi, ve které žila.

Stará, vrásčitá tvář ženy ve lněném šátku, zpod kterého vyčuhovaly šedé, takřka bílé vlasy. Tenkrát ta žena seděla za stolem v kuchyni své sousedky, usmívala se a ochotně poposedla na dřevěné lavici, aby mé mamince a mě uvolnila kousek místa k sezení.

Víc už si nepamatuji. Byla jsem tehdy skutečně malé dítě, ale přesto všechno mi v paměti utkvěla maminčina poznámka směrem k této cizí, usměvavé ženě.

„Ta paní, když byla ještě mladá, žila na zámku…“

V tu chvíli mi nic toho nedávalo smysl. Na zámku přeci žily princezny, nosily krásné šaty a jedly z bílých talířů stříbrnými příbory…

Když naše odpolední návštěva u maminčiny přítelkyně na vsi skončila, vydaly jsme se my dvě autobusem zpět do města, kde jsem se narodila, a kde mi tu cizí paní vůbec nic nepřipomínalo. Avšak ten dojem ze setkání s ní byl natolik silný, že jsem si ho i přes bezstarostnost mého dětství musela zapamatovat.

Na prahu dospělosti se mi její stará, vrásčitá tvář jednoho dne opět vybavila. Právě jsme s maminkou hrabaly listí na naší zahradě a aby nám lépe ubíhal čas, oprášila jsem vzpomínky a zeptala se na ní. Kdo to vlastně byl, ta cizí žena, která kdysi žila na zámku?

 

„No přeci paní hraběnka…“ Odpověděla mi maminka stručně.

„Ale to víš, ta už dávno nežije. Neměla to zrovna jednoduché…“

Tato krátká věta podnítila moji zvědavost a já se jednoho volného dne, tak jako před mnoha lety, vypravila autobusem do té malé zapadlé vsi na konci okresu.

Vyptávala jsem se na ní cizích lidí, které jsem jen tak náhodně potkala v místním obchůdku, a ti mi ochotně vyprávěli vše, co si o paní baronce, s hraběcím titulem pamatovali. Ochotně mne odkázali na nejstarší pamětníky ze vsi a jak to tak bývá, staří lidé rádi vzpomínají.

Toho dne jsem odjížděla plná nadšení a informací, které se ke mně dostaly a byla jsem pevně přesvědčená, že příběh paní baronky by vydal nejméně na román. Tolik útrap, životních zvratů, ale i lásky, která hraběnku von Steinberg provázely, by nezažil běžný smrtelník za několik svých životů…

Jak to ve všech mých knihách bývá, snažím se ochránit soukromí potomků a jiných osob, které v knize vystupují, a tak jsou všechna jména v knize pozměněna. Na druhou stranu si přeji, aby byl příběh uchován v co nejvěrnější podobě, a tak se striktně držím toho, co se v průběhu let opravdu událo, historických faktů a dějů nevyjímaje.

Román Svět, co byl mým se svým způsobem liší od mé dosavadní tvorby. Popisuje život šlechty, jejich vztah k okolnímu světu a životním hodnotám, které se mnohdy lišily od těch, které vyznávali ostatní. Mnozí z běžných obyvatelů vsi si nejspíš ani neuvědomovali odpovědnost a břímě, které na svých bedrech musela šlechta nést, a možná nejednou ve svých úsudcích paní hraběnce křivdili.

Pro některé čtenáře proto může být složitější sžít se s pocity venkovské šlechtičny, ale pokud se jim to podaří, jistě nebudou litovat.

Poctivě jsem sbírala všechny dostupné informace o venkovském panství, do kterého měl být můj příběh usazen a během necelého roku se pod mýma rukama zrodila kniha, která je silně inspirována příběhem této nevšední ženy, opředené mnoha tajemstvími…

Recenze knihy - Barbora Jedličková Bičejová
...Barvité vyprávění líčí pohnuté osudy Alžběty i celé její rodiny, od bezstarostného dětství až po osamělé stáří. Alžběta čelí nelehké době, oběma světovým válkám i politické situaci, a navzdory všemu je tou, která drží opratě v rukou, pečuje o rodinný majetek a je oporou nejbližším. Ale i ten nejsilnější bývá poražen, Alžbětu zlomí nástup komunistické strany k moci...
E-book zdarma
Chcete se začíst do ukázky textů z knihy? Vyplňtě váš e-mail, odešlete a e-book zdarma je váš...

Recenze knihy - Barbora Javorková

 

„V knize Svět, co byl mým Jitka Závodná vyvrací mýtus, že se šlechta měla vždy jen dobře. V románové kronice sledujeme životní pouť hraběnky Alžběty von Steinberg z rodu Bořetínských inspirované skutečnou osobou.

 

Barvité vyprávění líčí pohnuté osudy Alžběty i celé její rodiny, od bezstarostného dětství až po osamělé stáří. Alžběta čelí nelehké době, oběma světovým válkám i politické situaci, a navzdory všemu je tou, která drží opratě v rukou, pečuje o rodinný majetek a je oporou nejbližším. Ale i ten nejsilnější bývá poražen, Alžbětu zlomí nástup komunistické strany k moci.

 

Autorka opět prokázala, že je výbornou pozorovatelkou lidských osudů. S empatií a porozuměním se vžívá do pocitů ženy, které po komunistickém převratu nezbylo nic než vzpomínky. A právě ty, byť někdy pekelně hořké, jsou tím nejcennějším co nám nikdo nikdy nemůže vzít.

Jitka Závodná na příběhu hraběnky von Steinberg dokazuje, že rodinné hodnoty, čest i smysl pro povinnost jsou důležité i přes to, že někdy svazují až příliš pevně.

 

Titul Svět, co byl mým mapuje život napříč dvacátým stoletím a je výmluvným svědectvím o dobách jen nedávno minulých, jejichž události by neměly být pro další generace zapomenuty.“

 

Barbora Javorková, blog Zápisky jedné knihovnice

FOLLOW ME

  • Facebook Social Icon

© 2020 by Jitka Závodná

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now